čtvrtek 2. března 2017

Bilance?

   Pět měsíců od posledního zápisu. Tolik věcí se za tu dobu dokáže změnit. Změnila jsem se ale hlavně já.

   Nepříliš pozitivní věci posledního "půlroku":
     Dýchej, dýchej a neomdlívej - po událostech, o kterých jsem psala naposledy, u mě naplno propukla panická porucha, která byla způsobena psychickým vytížením. Všechno, co se ve mně nahromadilo od dětství až do září roku 2016 najednou explodovalo a vyústilo v nemoc, kterou se snažím korigovat a usměrnit. Což už je maličkost, protože jsem ráda, že vím co mi je a jak s tím fungovat :)
     Náraz, hodiny, náraz - těsně po Vánocích se mi přihodila nemilá věc v podobě autonehody, při které jsem zdemolovala naše autíčko, což mi v tu chvíli (a vlastně ještě pořád) bylo jedno, protože já i mé dvě sestry jsme vyvázly živé a zdravé. Vlastně, když to tak zpětně přehrávám, byla to naštěstí opravdu malinká autonehoda, takže jsem pořídila nové auto a všechno je zase v pořádku.
     Nechoďte mi po těch schodech - maminka nám většinou dopředu hlásí své potřeby mytí podlah, což ale tohle pondělí jaksi nestihla udělat a já, krásně nakročená, zkusila jaké to je, když schody nesejdete ale sjedete po zadku :D Zní to sice jako švanda, ale ty kachličkové schody mají opravdu ostré hrany a já si to sjela snad tou největší možnou rychlostí. Myslím, že jsem takovou bolest necítila od doby, kdy jsem si ve třetí třídě zlomila nohu. Po návštěvě nemocnice jsem ale odcházela uklidněná, závěr totiž neobsahoval žádnou zlomeninu, jen pár naraženin, otoků, modřin a rozseknutou ruku, což je máček :D

   Pozitivní věci posledního "půlroku":
     A nezapomeň růžové tričko - během své pracovní docházky jsem zjistila, že mám opět neskutečné štěstí na ten nejskvělejší kolektiv. Holky, které se mnou pracují, jsou v mnoha ohledech naprosto nepřekonatelné a jsou dalším důvodem k tomu, abych svoji práci milovala. A tak mě prodloužená smlouva hřeje v kapse a nová kamarádství na srdíčku.
     Miluju, miluješ, milujeme - naprostá ignorace mého otce mi konečně přinesla vytoužený klid a souznění se zbytkem mé početné rodiny. I když všechny své sestry neskonale miluju, tak náš malý princ je poslední pojítko, které nás všechny svedlo dohromady. Mám pocit, že všechno je naprosto fajn a užívám si to, že mám kolem sebe tolik lidí, na kterých mi záleží a kterým záleží na mně.
     Dvě hodiny a 15 minut! Ale kdo by to počítal - poslední pozitivní věcí (ne že by jich bylo tak málo, tohle je jen výběr) je moje "kamarádství" s Historikem. Nejsem si teda jistá, jestli je to jen kamarádství, protože většina mých kamarádství takhle nevypadá... tudíž, řekněme, že by se snad mohlo jednat o založení pevných základů, na kterých se dá stavět společná budoucnost :) Takže mi držte palečky, protože to bude potřeba :)

   A závěr? Jsem šťastná :D Dlouho jsem na tyhle pocity čekala, ale zase jsou tady a je to krása. A jelikož už jsem si na to zvykla, tak si rozhodně nehodlám odvykat :D Lidičky, buďte všichni pozitivní, šťastní a pořád se usmívejte, protože úsměv dokáže napravit spoustu špatného a nic vás nestojí :-*

Žádné komentáře:

Okomentovat