pondělí 14. prosince 2015

A tak zůstává víra, naděje a láska - ale největší z té trojice je láska


   Občas se stane, že se probudíme s úsměvem, protože hned po procitnutí víme, že máme k tomu úsměvu důvod. A já mám těch důvodů v poslední době tolik, že vlastně nedělám nic jiného, než že mám pusu od ucha k uchu :) A když si uvědomím, kolik toho štěstí mám, tak se mi chce až brečet (znáte takový ten zvláštně štiplavý pocit v nose, kdy už víte, že to přijde? ano, tak s tím jsem v poslední době kámoš :-D).

   Přemýšlela jsem nad tím, co přesně se v mém životě stalo, že se karta najednou obrátila... a jediné, co můžu říct s jistotou, je, že se to stalo v době, kdy jsem se zvládla "rozloučit" s Mr. Balvanem (rozuměj přijmout to, že je konec) a pokračovalo to tím, že jsem se přivítala se Stínem. Najednou se přehodila výhybka a od té doby jsem šťastná :)

   Protože je vždy důvod se radovat. Ať už je tím důvodem Kristýnka/Adam, návštěva Mr. Surovce (který v tomhle všem sice udělal zmatek, ale i tak jsem ho ráda viděla), naše týdenní rozhovory s Mr. Balvanem (který mě včera tak dojal, že jsem přes hodinu usedavě štkala a došly mi papírové kapesníky) a nebo nově nabyté štěstí v podobě Tučňáka.

   O něm jsem tady zatím nepsala, protože některé věci je lepší nezakřiknout, ale po sobotě mám pocit, že už bych tomu ublížit nemusela. Tučňák je můj nový princ na bílém koni... nebo abych byla přesnější, mohl by se jím stát. Díky němu se každé ráno probouzím šťastná, šťastná usínám... prostě jsem šťastná :-D Cítím se trošku jako puberťák, ale když mi poprvé na dobrou noc poslal pusinkujícího smajlíka (:-*), tak jsem se křenila před usnutím i po probuzení, takže mám podezření, že i během spánku jsem cenila zuby.

   Nakonec jsme se po krátké domluvě shodli na tom, že nic nebrání tomu, abychom se viděli i naživo a tak se Tučňák (jako správný princ) vydal za May (jako správnou princeznou). Mimochodem, ta kytka, která je na obrázku, je od něj a tohle byla první věc, kterou mě absolutně dostal. I když nám ze začátku přišlo, že před sebou máme celý den na to, abychom si spolu povídali, tak se až moc brzy začalo stmívat. Pořád jsme si měli co říct, skákali si do řeči a všechno, co se v ten den stalo bylo tak nějak "přirozené"... Když mě objal, cítila jsem, že přesně takhle to má být a ten pocit jsem měla při každém doteku, každé puse... prostě to najednou bylo úplně správné.

   "já si zapamatoval tvůj obličej, to jak vypadáš, jak voníš, tvoje vlasy..."

   Zase jsem začala věřit pohádkám. A to jen díky tomu, že se zrovna v jedné z nich nacházím a je moc krásná. Než budu obracet poslední list, tak mě čeká spousta popsaných stran, které ještě musím přečíst. Doufám, že většina z nich bude o tom, jak dobro vítězí nad zlem a že konec knihy nepřijde moc brzo.

úterý 1. prosince 2015

Je podzim ...


   ... a já ho miluju. Zamilovala jsem se do raní mlhy, deště, spadaného listí, línosti a neskutečného klidu, který tohle období provází. A protože je vše tiché, klidné a líné, tak jsem taková i já. Sice běhám ze školy do práce, ve skutečnosti vůbec nestíhám to, co bych měla, ale krásné na tom je, že je mi to jedno :-D Dostala jsem se totiž do nějaké speciální "podzimní nálady", která naprosto utlumila všechny stresy a všechno, co jsem předtím potřebovala vyřešit. Najednou mi nic nepřijde tak strašné, na každé události, která mě potká, je něco krásného a já si tohle období náležitě užívám.

   A tak si zase užívám náš "vztah" s Mr. Balvanem. Původně jsem si dala pauzu, protože jsem věděla, že když se mu ozvu, tak se má nálada může rychle změnit... a najednou není týdne, aby mi od něj nepřišla zpráva. On se ozývá mně. Jako by vycítil tu změnu a tak se chtěl připomenout. Naštěstí jsem už natolik imunní, že mě to nadšení z jeho zprávy zahřeje na srdíčku, trošku víc ho rozbuší, ale nakonec mu dovolí vrátit se do běžného rytmu. A stejně tak se cítím i když se spolu vidíme. Nakonec jsem se přece jen dostala za tu pomyslnou hranici, kterou jsem musela překročit, abych zvládla to, co mezi námi bylo, je a bude. A zrovna teď je to všechno moc hezké.

   Se změnou uvažování často přichází nové věci... nebo jsou to možná věci staré, ale stačí změnit úhel pohledu a člověk najednou vidí vše jinak. A tak se na pár krásných chvil stal součástí mého "nového světa" taky Stín. Mihnul se na pozadí všech věcí, zanechal ve mně nesmazatelnou stopu, ale stejně tak nečekaně se rozhodl odejít. Věnoval mi jeden měsíc... měsíc, ve kterém jsme stihli jít do kina, na chvíli se chovat jako dva milenci a bez velkých cirátů jsme taky zvládli v tichosti ukončit všechno, co vlastně ani pořádně nezačalo. I přes to všechno se mi dostal pod kůži a bude tam společně s ostatními napořád.

    Postupem času jsem zjistila, že k tomu, aby se člověk cítil hezky, nepotřebuje spoustu úžasných zážitků a nových podnětů... prostě jen stačí, aby si každý den našel něco, co mu udělá radost, co ho rozesměje, cokoliv, co ho přinutí cítit se příjemně. A potom, když je šťastný, tak se kolem něj najednou rozprostírá spousta nových možností. A já se zrovna dostala do víru přemýšlení, kam se bude můj život ubírat dál. Protože nikdy nic nejde podle plánu a občas se přihodí věci, které by člověk vůbec, ale vůbec nečekal. A tak jsem byla postavena před možnost, že se můj svět zase bude točit o trošku jinak. Takže mi nezbývá než přemýšlet nad tím, jestli jsem ochotná vzdát se něčeho, co je pro mě důležité pro ty, kteří jsou pro mě ještě důležitější...